Lyže nebo neurony?
3. 2. 2026
Je únor, půlka druháků na horách, druhá půlka by mohla mít pocit, že nemá cenu do školy chodit. A to by byla chyba, protože v úterý 3.2. místo lyžáku míříme do Sféry Pardubice (jsme moc rádi, že ji tu máme) a už po první půlhodině je jasné, že tohle není žádný „náhradní program“.
Cvičené neurony
Ve Sféře si Delťáky rozdělili na dvě menší skupinky a vypustili je na dva programy. V tom prvním je přivítala Markéta Trnečková z Univerzity Palackého v Olomouci a dali se do povídání o AI a neuronových sítích. Bez zbytečně dlouhého přednášení, zato s otázkami a věcmi, na které si šlo sáhnout. Neuron jako biologická bytost, neuron jako kus matematiky a elektroniky… a hlavně něco unikátního – mechanický neuron na stole. Jakkoliv bláznivě to zní, měli tam mechanický model neuronu a kluci ho měli vycvičit tak, aby se při zasouvání vstupů (dřevěných „hrabiček“) aktivoval – ale jen někdy.
- Zelená → aktivuj se.
- Červená → zůstaň v klidu.
Jenže ono to napoprvé moc nefungovalo. Takže ladění, zkoušení, a najednou je jasné, co jsou to ty váhy a o čem je učení neuronů.
Pak přišly na řadu 3D tištěné modely pro konvoluci, online animace a najednou se z abstraktního pojmu stalo něco, co dává smysl i bez tří stránek vzorců. Na závěr si kluci rovnou zkusili trénování vlastních jednoduchých modelů – obrázky, rozpoznávání, testování, ladění.
Tištěné pilulky
Po pauze úplně jiná disciplína, a znovu parádní nápady. Kevin Matzik ze Sféry a UPCE vytáhl téma, které znělo Delťákům spíš nezajímavě: léky. Jenže velmi rychle se v diskuzi se studenty dostali k tomu, že zajímavých otázek je fůra – ta hlavní byla „jak rychle se co uvolňuje“, a proč na tom vůbec záleží.
A kde je ten nápad? Kluci dostali do pracek trochu zvláštní filament do 3D tiskárny – Sférická vlastní tajná receptura, rozpustný ve vodě a s luminiscenční příměsí.
A dál? Rozdělení do skupin, kratičké školení na PrusaSlicer a návrh vlastního tvaru tabletky. Každá skupina jinak, každá s jinou představou, jak to bude fungovat. Tisk tablet, měření, rozpouštění, pravidelné odběry vzorků, kolorimetr, čísla, tabulka.
Na konci jeden společný pohled na data. Stejný materiál, jiné tvary – a úplně jiná čísla. A najednou je úplně přirozené, že na designu záleží, že to není jen estetika a že i „obyčejný tvar“ může rozhodovat.
Ajťáci patří i do laborky
Možná jsme škola plná ajťáků, ale pořád jen kód by nás mohl unudit. Občas je potřeba si na taky něco sáhnout.
