Lyžák pro druháky - náhrada za loňský Covid
13. 3. 2022
Nějaký Covid nás nemůže zastavit. :-) Loňský zrušený lyžák jsme nynějším druhákům nahradili letos.
Počasí je nevyzpytatelné. V lednu nám s právky víc než půl lyžáku propršelo ale teď? Nejluxusnější počasí, jaké jsem kdy na lyžáku zažil. Celých pět dní azuro, teploty v noci pod nulou a přes den mírně nad. Prostě naprostý luxus. Na lyžák nás Jelo nakonec 33 druháků a 4 instruktoři a opět jsme zamířili do Herlíkovic.
Pondělí
Přijeli jsme chvilku před obědem, takže: rozdělit na pokoje, vybalit, naobědvat a rychle na kopec. Potřebujeme vždy co nejdříve zjistit, zda je s námi nějaký hodně velký začátečník a nebo nějací moc velcí “divočáci“. Obě skupiny potřebují individuální dozor. :-) Dopadlo to nad očekávání, úplní začátečníci s námi nepřijeli a divočáci se (alespoň zatím) neprojevovali. Rozdělili jsme si studenty do skupinek a vzali jsme je hned na Žalý - ať si zvykají. Život není peříčko. :-)
Úterý
Celý den hoblujeme kopec akorát po obědě skupinka čtyřech statečných plus paní učitelka Janyšková si berou běžky a vyrážejí na takový malý výlet. Mládežníci mi slíbili pár větiček, ale zatím jsem je z nich nevypáčil. Pak tento kousek nahradím. Tak prozatím snad jenom toto: „Ne, čelovky určitě potřebovat nebudeme.“ :-)
Po lyžovačce se mi podařilo vyhecovat asi 8 studentů a šli jsme se vykoupat do Labe. Vysvětlil jsem něco maličko z teorie otužování a šli jsme na to. Pánové hodně překvapili, vlezli tam téměř všichni. :-) Tento i většina dalších večerů se nesly ve znamení karetní hry Bang.
Středa
Dopoledne opět luxusní lyžovačka a odpoledne máme naplánovanou sáňkovou dráhu ve Špindlu. V 11:45, kdy už máme sraz na oběd, odjíždím se třemi studenty hledat ztracený iPhone. „Zavírejte si všechny kapsy na zip!!!“ Je to marný, je to marný, JE TO MARNÝ!!! Ten mobil prý stojí 30 tisíc (což je víc než moje 20 let stará Toyota i když vezmu plnou nádrž - no i když teď už možná ne), takže jdeme hledat. Zaplať pánbůh za icloud.com/find! :-) Po 45 minutách mobil nalezen. Na oběd máme 10 minut a fofrem na autobus.
Sáňkařská dráha
Určitě jste každý někdy jel na sáňkách, takže asi máte nějakou představu. Ale 3km a převýšení 400 metrů? Garantruji vám, že vaše vzpomínky na poklidné dětské sánkování jsou hodně vzdálené od tohoto zážitku. Nebrzdit vydrží i nejodvážnější borci maximálně prvních 20 metrů. Samozřejmě že sáňky brzdíte nohama vepředu, takže všechen sníh vám lítá pěkně do obličeje. Tolik sněhu jsem snědl naposledy v první třídě, když jsem se v zimě popral s Honzou Říhou. :-) Na Dívčích lávkách, kde dráha končila, jsem plival už i jehličí. Odměnou dole nám však bylo 33 rozzářených studentských obličejů s žádostí: „Ještě!“ (Na “ještě“ bohužel už nedošlo, protože bychom nestihli autobus zpátky do Herlíkovic.)
Večer jsme zkoušeli hrát na kytary a trošku zpívat. Nějak nám chyběly dívčí hlasy, ale chlapci prohlásili: „Žádný problém!“ a do 5-ti minut přivedli od někud 4 holky. (Ty se bohužel jenom hyhňaly a nezpívaly. Tak tam někdo prohlásil: „Jsou rozbitý, tyhle nezpívají. Vyměnit!“ :-))
Čtvrtek
Dopoledne opět luxusní lyžovačka, ale snowboarďáci už začali dělat kraviny a skákat přes skokánky. Když nejmenovaný student skočil "saltíčko“ a dotočil přesně půlku a jenom heknul, docela ve mne hrklo.
Pusu od ucha k uchu, ukazuje, jako že OK a supr fotka na facebook a odvlnil se v carvingových obloucích po ledové sjezdovce k vleku. Celý život pořád hledám tu hranici, aby si to mládežníci užili, ale na druhou stranu, abychom je dovezli živé a zdravé. Občas je to fakt o nervy.
Výlet geeků
Odpoledne jsem s 11 studenty vyrazil na výlet, zbytek šlo ještě píglovat kopec. První dva kilometry byly o přežití - po lesní pěšince pořád do kopce. Většina z nás nechala plíce už někde dole u Labe. U kostelíčka ve starých Herlíkovicích však nastal zlom - cesta šla už pořád z kopce a nálada naopak “do kopce“. Zaujal mne rozhovor na téma “Čím se liší VirtualBox od těhotenství“. Byla to asi půl hodinová debata, ze které si pamatuji jenom ty nejhvězdnější okamžiky: „běží to na cizím hardware“ a „postupně to žere čím dál tím víc RAMky“.
Při této všeobecné diskusi šly proti nám dvě fakt nádherné slečny. Naši mládežníci? - NULOVÁ reakce! Pro změnu řešili posílání packetů v TCP protokolu mezi klientem a serverem včetně názorného předvedení. Jeden po druhém hodil kouli: „Já jsem klient a chci po tobě informace.“ Druhý kouli chytil, přidal k tomu trošku sněhu a vrátil jí “klientovi“, že odpovídá na jeho request a přibalil ještě data.
Vše se zvrhlo v totální sněhovou bouři, když začali předvádět, jak server vrací packety s videem, případně DDos útok. Na podobná témata jsme se vydrželi bavit celý výlet.
Ale nebojte, není to s nimi zas tak špatné i dívky je zajímají, což dokládá následující způsob seznámení: „Jé, slečno, Vy jste tak hezká! Můžu si Vás pohladit? Když mi řeknete, jak se jmenujete, tak já po Vás pojmenuji proměnnou!“
Co vám mám povídat, magoři, magoři, magoři! Ale přesně takové máme rádi :-).
Večer s hamounem a pantomimou
Večer jsme hráli již osvědčenou hru “Na hamouna“ a zařadili jsme i novou - klasickou pantomimu. Studenti si postupně vybírali lístečky se slovními spojeními, které měli předvést. Ostatní měli hádat; pokoj s nejvíci úspěchy vítězí. Mim směl vždy akorát ukázat, kolikaslovné spojení to je a pak předváděl.
Největší úlet bylo asi předvádění “Šípkové Růženky“ - jeden z typů zněl: “Udušen ňadry“ - má to dvě slova, že. To už jsme řvali smíchy naprosto všichni.
Mládežníci překvapili, tentokrát do Labe tahali oni mě a fakt se mi nechtělo. Ale co bych pro zdraví miláčků neudělal. Vlezlo nás tam snad devět. :-)
Pátek
Pátek už byl celý ve znamení odjezdu. Ráno jsme si museli sbalit a vyklidit pokoje a teprve potom jsme šli na lyžovačku. Přes noc byla asi největší zima z celého týdne, takže kopec byl pořádně umrzlý. Hned první jízdu si ho oba instruktoři (Vítek i já) sjeli skoro celý po zadku, aspoň jsme sehráli studentům pěkné divadlo. :-) V podstatě by se ale dalo říct, že v pátek se 'během mé služby nic zvláštního nestalo'. Teda až na ty 3 řízky. :-) (Nechte si povyprávět.)
Ačkoliv máme ty vaše miláčky fakt rádi, tak už jsme se docela těšili, že vám je už zase vrátíme. :-)
Poděkování na závěr
Na závěr bych chtěl moc a moc poděkovat především paní učitelce Radce Janyškové, která celý lyžák zorganizovala a statečně jej zvládla i s dvoudenním půstem spojeným s ukázkovou střevní chřipkou (kdyby náhodou někdo ze studentů o víkendu zvracel, tak nebojte, za dva dny to přejde :-) ), dále Blance Zajacové za mateřskou péči a precizní carvingový oblouk a samozřejmě také našemu loňskému absolventovi Vítku Faltovi a to nejen za vedení družstva, ale i nekonečné zasvěcené diskuse o technologiích a programování.
Díky všem. Lyžák byl super a už se zase těším na nějakou další podobnou akci.
