Stáže Erasmus Bratislava 2025 - máme to za sebou

Tak už máme letošní bratislavský Erasmus za sebou

Práce pro Wezeo verze 2.0

Jak už jsem psal v předchozím článku, spolupráce s Wezeo se posunula na ještě vyšší úroveň než loni. Studenti si prošli klasickým přijímacím procesem do společnosti. Akorát, že oni zvládli vstupní akademie asi 4x rychleji, než je obvyklé, a tím pádem se také daleko rychleji zapojili do reálných zakázek. Klasická zpětná vazba po prvním týdnu, která spočívala ve zhodnocení cvičných úkolů, byla třeba na 4-5 řádků. U nás se však našli i takoví borci, jejichž feedback se vešel do pěti slov: „Ten chlap je naozaj brutálný.“ 😊

Když si studenti s něčím nevěděli rady, byli vyzýváni, aby se ptali na radu všech kolem. Přesné znění výzvy bylo: „Vyžmýkajtě nas ako citrón.“ 😊 Obzvlášť grafici si pochvalovali fígle a různá ulehčení, které jim jejich kolegové ukazovali.

S prací studentů byli ve Wezeo nakonec natolik spokojeni, že jim jako poděkování na závěr stáží předali nový Playstaition 5 a nabídku na další spolupráci na dálku.

Kempelen Institute of Intelligent Technologies (KInIT) – práce snů

Ve Wezeo je práce skvělá, ale ještě pořád taková vlastně „normální“, ale práce pro KInIT, to je ještě někde úplně jinde. Sem posíláme ty úplně nejchytřejší a nejšikovnější programátory, protože v Kempelňáku se dělá věda. O pohodlí vědců je také skvěle postaráno od různých kaváren, přes posilovnu, chill-out zónu až po prádelnu – zkrátka kompletní servis.

Pánové čtyři týdny zkoumali doporučující algoritmy TikToku a pracovali na botovi, který by dokázal simulovat lidské ovládání TikToku na mobilním telefonu. Na celém projektu dělá několik desítek lidí, takže každý týden probíhá velký meeting, na kterém se jednotlivé skupiny vzájemně informují o pokroku na svých úkolech. Na konci stáží měli kluci naprosto skvělou prezentaci samozřejmě v angličtině (tým byl mezinárodní), kam až se za měsíc stáží dostali. Celý náš mini-tým dostal nabídku na další spolupráci a vedení práce jako jejich maturitního projektu.

Perličky z pobytu – letos netradičně bolístky

Sekci „pobytovek“ jsem se letos rozhodl věnovat našim bolístkám. Je to takové to, abyste i jako rodiče věděli, že když se vašim princům nedej bože něco stane, tak že se o ně zkrátka postaráme. 😊

Princ v nesnázích

Už jsem na stážích se studenty zažil leccos: roztrženou ruku při přeskakování betonové zídky, skrytý zánět mozkových blan,… Myslel jsem, že mne už nic nemůže překvapit. A ejhle: chlapec si odskočil na dlouhodobě plánovaný drobný urologický chirurgický zákrok do Čech. Vše proběhlo v pořádku večer se vrátil. Druhý den telefon, že je v koupelně, pokoušel se o převaz a nějak se mu to rozteklo a nejde to zastavit. Tak jsem šel zachraňovat dalšího prince v nesnázích. Tak tam tak stojím před tou koupelnou s obvazem v ruce a bojuji s dvěma myšlenkami: podat jenom obvaz a počkat před koupelnou nebo jít obvazovat? Co je důležitější - život nebo důstojnost? Nakonec jsem si řekl, že z tohohle fakt nevykrvácí, zůstal jsem přede dveřmi koupelny a dal princovi šanci na zachování posledních zbytků důstojnosti. Zvládl to s bravurou, musím jej pochválit. 😊

Kampylobakterióza – CRP 100

Na stážích každý rok někdo zbaští nějaký ten trošku zkažený gyros, starší vlašský salát apod. Zkrátka to by bylo, aby aspoň jeden z dvaceti studentů neměl v průběhu měsíce nějaký ten „rychlejší příběh“. Jenže, když to někoho trápí už 5 dní, přidá se teplota, na záchod chodí 10x denně a živočišné uhlí ani Smecta nezabírají, tak je fakt čas jít k doktorovi. Po návštěvě třetí nemocnice jsme se dozvěděli, že to bude nejspíš Salmonela nebo Kampylobakterióza (nakonec se potvrdilo to druhé). Vysvětlili nám, že jediné, co se s tím dá dělat, je ty „zlé“ bakterie vyhladovět – ony se přestanou množit a odejdou z těla samy. Předepsali nám docela drastickou dietu:

• První dva dny: suchary, vývar z mrkve a rýže,
• Další dva dny: suchary, vývar z mrkve a rýže – ale už se tam ta rýže a mrkev může i rozmixovat,
• Pátý den, už se může přidat i uvařené kuřecí maso,
• Další dny postupně opatrně najíždět už na normální stravu.

Cestou zpátky jsme se stavili pro suchary, rýži a dvě kila mrkve. Vývar z mrkve a rýže se vaří 1,5 hodiny. Na hotelu jsme měli jenom rychlovarnou konvici, takže první večer, jsem na miniaturním prkénku kapesním nožíkem krájel hodinu půl kila mrkve na malé kousky a dalších 1,5 hodiny po 3 minutách zapínal rychlovarnou konvici. Následující den jsem už šel koupit rozumnější výbavu, velké prkénko a hlavně rýžový hrnec do elektriky. Další dny už si baštu mlaďoch vařil sám. Vše dopadlo nakonec dobře a po 5ti dnech byl další princ zachráněn.

Polámal se zřizovatel, ví to celá sborovna…

Jednou to zkrátka přijít asi muselo, letos zkrátka došlo i na mne. Měsíční stáže na Slovensku jsou pro mne pravidelnou příležitostí pro zlepšení fyzičky. Jezdím hodně na kole a za první tři týdny už jsem měl něco přes 700km – byl jsem na sebe fakt hrdý. No a když jsem se takhle vracel z nedělní projížďky domů, tak mi na mém 30 let starém kole praskl šroub, který drží předsazení řídítek, řídítka se mi protočila a já to neustál. Slítnul jsem na rameno a utrhnul jsem si klíční kost od ramene. Co teď?

Tak jsem volal svým princům, že v nesnázích je pro změnu král, že si musím zavolat záchranku a jestli by mi došli pro kolo a odvedli mi ho na hotel. Kluci tam byli dřív než ta záchranka a všichni se o mě starali jak o vlastního. Ve škole ještě v neděli večer zorganizovali záchranou akci a v pondělí dopoledne vyslali speciální komando na záchranu zřizovatele – náhradní paní učitelku a mojí manželku, která odřídí mé auto zpět do vlasti. Princové mi ještě naložili kolo do auta a smutně mi mávali šátečky na rozloučenou.

Druhý den ráno v Pardubicích, když jsem šel kolem naší školy s rukou na šátku do nemocnice, tak samozřejmě všichni: „Co se vám stalo…?“ Studenti mi dokonce ještě zavázali tkaničky od bot. (Zkuste si zavázat boty jenom jednou rukou 😊).

No řekněte, můžete zkrátka naši školu nemilovat?

P.S.: Mládežníci, bohužel mám letos po lyžařské sezóně. Ke klíční kosti mi přišroubovali na půl roku titanovou dlahu a musím počkat, než mi srostou vazy. Do té doby nemůžu zvedat ruku výš než na 90°, abych si tu dlahu nevyhákl z pod lopatky. – Takže na lyžák jsem Vám už zařídil své dva kamarády z volejbalu (oba v mládí dělali roky instruktory lyžování) a oba dva jsou hodně podobná krevní skupina jako já. Myslím, že si to užijete i beze mne. 😊

P.P.S.: A na závěr samozřejmě povinná klauzulka: Tento projekt byl podpořen z fondů Evropské unie.