Adapťák 2026
8. 9. 2026
Podívejte se, jak jsme si užili letos adaptační kurz v Mladočově.
Adapťák 2026: Mladočov podruhé
Tak jsme se po roce vrátili do Mladočova. A dobře jsme udělali.
Ve středu dopoledne vystupujeme z busu, ubytujeme se v chatkách, oběd ještě není – program taky ne, úvodní slovo vedoucího kurzu je za námi, co teď? Možná jsme ajťáci, ale fotbal, volejbal, pingpong jsou lepší zábava.
(Celková nálada: počasí nám letos vyšlo skoro podezřele dobře. Slunce, teplo, venku se dalo být prakticky pořád a jediná tak trochu bouřka měla tolik slušnosti, že přišla v noci.)
Nejdřív jména, potom bitva. A ještě jedna. A...
Program chystají dvě děvčata: Simona s Kateřinou, na začátek klasika – jména, klídek, pianko, trochu spolupráce…
A pak se objevují molitanové sekery, meče, štíty a koule. Z barevných kolíčků jsou životy, a taky trofeje, a z poklidného adaptačního kurzu se stane cosi mezi paintballem, středověkou bitvou a počítačovou hrou převedenou do skutečného lesa. PvP, týmy, dobývání bašt. Molitan má mimochodem jednu podstatnou výhodu: když dostanete sekerou přes záda, obvykle to není na šití.
Aby se také trochu přemýšlelo
Ne všechno se ovšem řeší mečem (jak zjistil i nějaký Alexandr z Makedonie). Věž z Kapply například mečem nepostavíš, provázkový kostkonos na sekeře nedrží a tu básničku (přesněji tedy Limerick) se molitanová koule ne a ne naučit.
Kdo má energie ještě pořád příliš, má spoustu možností, jak ji zužitkovat – a letošní prváci jí zjevně mají hodně. Fotbal, volejbal, baseball… V jednu chvíli by měl člověk dojem, že jsme omylem přijali sportovní třídu. A protože k pobytu k přírodě tak nějak patří oheň, tradice dodržena, buřtíky opečeny, kytary naladěny. (Ejhle, někteří naši noví prváci nehrajou na kytaru jen tak trochu. Někteří na ni umějí jako pánbůh.)
A pak společné foto, loučíme se Mladočove a hurá zpátky do Pardubic. A nejspíš všichni až na mě, si ta jména opravdu pamatují.
