A další jsou fuč!

Tak jsme vyslali do světa další maturanty. Pokaždé je to takové, no, zkrátka hořkosladké. Na jednu stranu se člověk loučí s mlaďochy, kteří k nám přišli jako vyjukaní puberťáci a kteří postupně budovali své profesní dovednosti a dospívali nám před očima. Vložili jsme do nich hodně naší vůle a práce, aby se co nejvíc naučili. A oni jsou teď fuč a už nás nepotřebují. Na druhou stranu si říkáte, že přeci přesně proto jste to dělali a že snad jste to nedělali úplně špatně.

Rozhodl jsem se, že nebudu v článku nikoho konkrétního jmenovat, protože bych jich tady musel vyjmenovat snad sto (no jo, někoho i dvakrát). Napíšu, čeho tahle parta dosáhla:

• Kdo do svých 18ti postaví pro svoji obec bikepark?
• Kdo od svých 15ti spolupořádá a řídí propagaci hokejbalového veterán cupu na celorepublikové úrovni?
• Kdo v 18ti letech už 4x vyhrál různé korespondenční semináře v programování ČVUT FIT a MatFyzu?
• Kdo v 18ti letech připravil nástroj pro Evropskou Komisi pro kontrolu chování sociálních sítí?
• Kdo v 18ti letech vytvořil nástroj pro výzkum reaktibility nových chemických látek a jejich rozpustnosti ve vodě?

… a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Maturity jsou vždycky docela stresík a pro hodně mlaďochů je to vlastně první opravdu hodně zátěžová situace v jejich životě. Takže pro mne možná úplně nejvíc je:

• Kdo v 18ti letech dokáže pomoct kamarádce, která má nervy v kýblu a protáhnout ji celou maturitou? Tímto dotyčné odpouštím i její čtyřletý nikdy nekončící bojkot tělesné výchovy. 😊

No a všem těmhle miláčkům jsme v pátek předali jejich maturitní vysvědčení, uspořádali pro ně na zahradě grilovačku, vypili s nimi sud a už je budeme vídat, jenom když se za námi přijdou občas podívat. Už jsou zkrátka fuč.

A nesmím zapomenout ani na dálkaře. Ono, dokud vám je -náct, tak se přeci jenom do školy chodí výrazně snáze. Když k tomu v noci vstáváte k mrněti a přes den chodíte do práce, tak to už je jenom pro svaté. Takže klobouček i před nimi. 😊

Větší fotogalerii najdete ZDE.