5 neděl na stážích v Londýně

Pět neděl na IT stážích v Londýně

Patnáctka studentů DELTy prožila zkušenost, která se v životě často neopakuje. Vyzkoušeli si pět týdnů žít a pracovat v jednom z největších evropských měst – v Londýně.

Ubytovaní byli po dvojicích nebo i menších skupinkách v rodinách ve čtvrti Harrow na severozápadě Londýna. Vše ostatní však již bylo jen a pouze na nich. Každý den cestovali londýnskou dopravou třeba až dvě hodiny na místo svého nového dočasného pracoviště, kde se stali součástí týmů firem zabývajících se nejrůznějšími druhy činností v oblasti IT.

Nebylo to pouze o pracovní a jazykové zkušenosti. Začíná to první cestou metrem, svezením na předním sedadle v poschodí doubledeckeru, prozkoumáváním hodně i málo známých krás města, každodenní nutností postarat se sám o sebe (někteří se dokonce naučili sami zapnout pračku ?)… A najednou zjistíte, že se z vás stává skutečný Londýňan. Člověk, který se usmívá, komunikuje, dívá se kolem sebe, je zvídavý, objevuje, rychle se učí, hledá a nachází, cestuje, nastupuje, vystupuje, obědvá Meal Deal, naslouchá úžasnému jazyku, respektuje, akceptuje a přestává řešit malichernosti, vnímá rozmanitost a komplexnost života.

Londýn je evropský „melting pot“ v nejhlubším významu tohoto spojení. Tedy místo, kde kultury, víry, etnika, názory a postoje tají do unikátní jednoty a vytváří neopakovatelnou atmosféru, která je všudypřítomná. Lidé spěchají a tvrdě pracují, ale také se procházejí, zastavují a užívají života tím nejkrásnějším způsobem.

Budu se zde opakovat, ale pět týdnů byli kluci sami za sebe a prožili ukázku života, na který se v naší škole připravují. Stali se z nich počítačoví technici, vývojáři, grafici. Na svých pracovištích řešili zadané úkoly s takovým nasazením a odhodláním jako by byli plnohodnotnou pracovní silou svých týmů a naprosto zaslouženě mohou být oni sami hrdí a pyšní na své výkony. Tak jako je na ně pyšná i celá naše škola.

Deníček jedné z učitelek

Prosím, deníček berte s velkou měrou nadsázky. Vaše děti bych samozřejmě někomu tak nezodpovědnému nikdy nesvěřil. ? Na druhou stranu i učitel(ka) je jenom člověk. ?

Letíme

Na letiště jsem dorazila poslední. Všichni už na mě čekali. Prý patnáct učitelů na jedno dítě, hahá ?. Těším se, ale nevím, co mě čeká. Patnáct puberťáků na krku. Dostala jsem papírovou korunku z Burger Kingu, prostě jsem královna. Matěj je skvělý. Ví, kam máme jít na odbavení. Jdu za ním. Ach jo, mám v kufru powerbanku, zase jsem pořádně nečetla instrukce. Rozbaluju kufr sofistikovaně obalený do folie.

Kluci se baví a fotí mě.

Jsme tady

Ještě v letadle: Bože, to je ale obrovské město. Není vidět, kde začíná a končí. Začíná se mne lehce zmocňovat panika. Co si tam počneme? Už se nikdy nenajdeme! Našli jsme odvoz a jedeme na agenturu. Kupujeme Oysterky (karta na dopravu) – prostě už je to tady! Kluky jsem rozdala nějakým lidem.

Harrow on the Hill

První cesta, pár hodin po příletu. Ach jo, jak se ty Google mapy používají? Která to je zastávka? Půjdu teda pěšky. Kde to proboha jsem?!? Mám se rozbrečet? Něčím někam jedu. Našla jsem Harrow Bus Station. Kluci na mě čekají u dveří autobusu, když vystupuju, tleskají.

Den první

Našla jsem ADC. Kus jsem jela, kus šla. Ještě to není ono, ale už se dostávám do formy. Těšíme se. Po školení máme Willy Fog Challenge, aneb: dojeď k práci, pořiď fotku a do tří hodin přijeď za mnou do British Museum. Přijeli. Začíná mi to vážně jít. ? Dokonce jedeme pak společně ještě na nějakou speciální koblihu a na Baker Street. Miluju Sherlocka. Je to tady super!

Londýn

Chci vidět vše, prožít vše! Proč je ten den tak krátký? Cestujeme, jezdíme vším, čím to jde: undergroundem, overgroundem, doubledeckrem, vlakem, tramvají, lodí, lanovkou. Je to úžasné! Pořád je co objevovat. Canary Wharf: wow, vystupujeme, fotíme, jen se díváme, jsme úplně v jiném Londýně. Baví nás to všechny. Je krásné počasí, jíme v parku, chodíme, bolí nás nohy. Hledáme Tesco, když máme hlad a žízeň. Tesco je fajn, octové brambůrky, Costa Coffee a Meal Deal každý den. Nikdo nemáme moc peněz, ale tady jsou úplně jiné hodnoty. Lanovka nad Temží nás baví hodně, západy slunce a noční Londýn. Filip pouští hudbu. Je to poetické. Jezdíme k O2 a tam je Five Guys. Je nám dobře. Ještě chceme vidět Brighton.

Práce

Jezdím a hledám, kde mám kluky. Vždycky najdu (i když občas bloudím). Zase pak ale najdu něco jiného, třeba street food. Jsem na ně hrdá. Všude je chválí, všichni jsou vždy včas na svých pracovištích, dojeli tam sami každý den a jsou taaaak šikovní. Dmu se pýchou, když mluvím se supervisory.

David D. dostal po týdnu projekt pro full-timera (plný úvazek). Vláďa obsluhuje zákazníky plynulou angličtinou a řeší technické úkoly, kluci v Camaře montují počítače pro Afriku. Pro pedagoga je obrovskou satisfakcí vidět, jak se učí za pochodu a jak jsou skvělí. Nikdo neremcá. Přijímají svá pracoviště, úkoly, ale i podmínky v dočasných rodinách s pokorou a mužností ?. Už se zase dmu. Pýchou.?

Jazyk

Po dvou týdnech se vidíme společně na ADC. Kontrolní setkání a moje loučení (střídáme se s kolegyní). Ptám se anglicky, jaké to pro ně je. Mají krásný přízvuk, mluví plynule. Uměli to už doma, ale já to zlepšení slyším, je to jako jazykový doping. (Už se zase dmu ?.) Vláďa se ptá, jak se řekne dobrou chuť, prý jestli to je happy fooding. Tak ok, ještě nemáme hotovo ?.

Odjezd

Je to. Moje dva týdny jsou pryč. Loučím se v šest ráno s hostitelkou. První slza. Pobrekávám, až dokud v letadle neusnu. Jsem cíťa. Něco jsme tam společně prožili a bylo to krásné. Stálo to za to!

Erasmus+

Celé stáže se již druhým rokem uskutečňují pouze díky podpoře Evropské Unie v rámci jejího projektu Erasmus+. Takže, díky moc, Evropo! :-)