Fotogalerie

Zimní lyžařský kurz – Deštné v Orlických horách, Chata PRIM 10.-17.1.2009

Na chatu jsme dorazili těsně po třetí hodině. Bylo jasno a zima. Rozdělili jsme se do pokojů a jelikož se už začalo trošku stmívat, a abychom zabili nějak čas do večeře, šli jsme na procházku po Deštné. Skončili jsme u sjezdovky nad hotelem Orlice, kde se strhla menší sněhová bitva dvou váhových kategorií (lehkonohého Vaška a ledoborce Tomáše), jinak vše v pohodě – až na tu zkratku na cestě zpátky. (Cestička končila u hromady popele asi tak metr od silnice. Bohužel i hloubka sněhu byla metr – což ze začátku nebylo tak úplně vidět. Jediný, kdo neměl sníh až v... (slušně řečeno v botách), byla Helena s jejími šněrovačkami až ke kolenům)
V neděli proběhlo rozřazování do družstev. Říďa zcela zákeřně vybral krpálek s neupraveným sněhem a my naprosto nerozježdění jsme na něm měli ukázat své dovednosti. Nakonec bylo rozhodnuto, že kdo jezdí aspoň trochu bezpečně, bude jezdit více méně samostatně. Zbylých pět, kteří se chtěli naučit na snowboardu, si vzal do práce pan ředitel osobně. Večer jsme hráli karetní hru Bang – úžasná hra.
Pondělí proběhlo ve znamení hoblování kopce a tvrdého výcviku snowboardistů. Začaly se objevovat první oblouky. Zpátky na chatu řídil říďa uřícený (hezké slovní spojení, že…). Lítal po kopci celý den jak jojo. Večer pokračovaly bangové orgie.
Úterý, třetí den, měl být odpočinkový. Byl naplánován výlet na běžkách. Do kopce nás vytáhla lanovka – takže v pohodě – ´sme si mysleli. Chvilku jsme šli více méně po rovince, ale pak to začalo. Na Velkou Deštnou to je opravdu hodně, hodně, hodně do kopce. Nakonec jsme se tam ale nějak dostali, a nerad to připouštím, ale ten pohled z rozhledničky opravdu stál za to. Potom jenom kratičký sjezd k Masaryčce a tam obídek. Po obědě už se má jít jenom dolů, takže pohoda.
Vyhlídka na další pohodu začala dostávat první trhliny, když jsme zjistili, že na běžkách máme sjet sjezdovku pod Masaryčkou. Bylo to pro změnu zase hodně, hodně ale opravdu hodně z kopce. Groteska jak z filmu „Sněženky a machři“. Padali naprosto všichni a nálada se začala dostávat do stavu, kdy jsme se smáli už čemukoliv. Když se poslední běžkař přidal do hromady pod vlekem, někdo si zahrál na Sida z „Doby ledové 2“: „Dáme si to ještě jednou?“. Ukecali jsme vlekaře, aby nás vytáhnul nahoru – prý mu to za tu srandu docela stojí. Celé divadlo se opakovalo ještě dvakrát. Jednoznačným borcem na konec byl Tomáš, který si to v prostředku sjezdovky zabalil do vajíčka, namířil do největšího chumlu lidí a docela brutálně jím projel. Když jsme ho potom vymotávali z plotu, blábolil něco v tom smyslu jako: „Dobrý, co?“
To jsme ještě nevěděli, že to nejhorší nás teprve čeká. Cesta dolů lesem fakt nebyla zrovna „moc projetá“. Spadnout na zadek byla výhra. Nejhorší pády byly po hlavě dopředu – do třiceti centimetrů prašanu zapadne hlava až hluboko po ramena – fakt, mám to vyzkoušený :-). Nakonec jsme se všichni nějak splazili až dolů do Deštné. Na Bang ten večer už nějak nedošlo.
Ve středu jsme všichni zase rádi hoblovali kopec. Nikola měla narozeniny, tak jsme jí večer přichystali malé překvápko. Dostala flašku šampaňského – bohužel jenom jako svíčku – takže: „Hezký, ale pravý šampíčko bychom určitě všichni přivítali více, pane řediteli“ :-). Večer jsme si ještě všichni objednali pizzu. Než nám ji donesli, hráli jsme Člověče nezlob se. Bylo to docela fajn.
Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Pět odvážlivců šlo na běžkách opět pokořit Masaryčku (zase trošku jiný okruh) a zbytek již obligátní kopec. Večer jsme si pouštěli veselé historky z natáčení – máme i Tomáše, jak si klestí cestu davem na těch běžkách. A nakonec samozřejmě Bang (i když se objevil poměrně slušný konkurent Carcasone).
V pátek byl závod ve slalomu. Někdo (kdopak to asi byl, pane řediteli :-)) dostal geniální nápad, že postavíme slalom ze živých tyček a každý závodník musí každou tyčku fláknout „pěnovou žížalou“. Snowboarďáci měli trošku problém na backside, ale taky to zvládli. Největší výsledkové překvapení bylo právě v kategorii snowboardistů, kterou vyhrál Kuba. Ten totiž stál v neděli na prkně poprvé. Všichni podezíráme pana učitele, že to nějak prokaučoval se stopkama. Ale když jsme viděli, jakou má Kuba radost…
K večeru jsme dostali „Krtečkovo osvědčení o absolvování kurzu“ (a Katka také osvědčení o nejmodřejším zadku – při poměřování fakt neměla konkurenci.)
Jelikož to byl večer poslední, byla diskotéka. Děvčata tančila jako o život, pouze pánové opět hráli: BANG, BANG, BANG.
(A to nejlepší nakonec. Kdopak nám napsal ten článek? No přece Willík - univerzální vulcanic :-))

Plná verze všeho v plném rozlišení je na P:/Lyžák 2008-09/.