Fotogalerie

Tak jsme letos jeli pro změnu do Jizerek. Bylo to pro nás trošku tajemství, protože jsme zde byli prvně. Chatu nám doporučil pan Kulhánek (který měl jet s námi, ale nakonec kvůli přetržené achilovce nemohl).

Přijeli jsme v rekordním počtu 32 studentů (a světe div se, to vše pouze z prvních ročníků). Původně nás mělo jet dokonce 35, ale stavy lehce prořídly těsně před odjezdem. Cesta proběhla v pohodě. Když jsme vše u chaty vyložili, začalo obvyklé hledání věcí. Trošku nás znervóznilo, že asi třem z nás chyběla zavazadla. Na druhou stran zase tři zavazadla, ke kterým se nikdo nehlásil, přebývala. Hold když někdo hledá červenou tašku a ona je modrá,… - je vidět, že některým „dětem“ ještě stále balí maminky. :-)

Odpoledne jsme šli na nedaleký svah předvést učitelům své sjezdařské umění – prý bylo důležité vytipovat „potenciální sebevrahy“ – ale to jsme přece byli všichni ;-). Když učitelé viděli, že se o nikoho speciálně nemusí bát (například, že by před rolbou nezastavil, apod.), nechali nás jezdit víceméně samostatně. – Za lyžovačku od 14:00 do 16:00 jsme dali stovku – takže docela dobrá cena.

Druhý den ráno jsme šli už na kopec, kde jsme měli trávit celý zbytek týdne. Mělo to být kousek pěšky, a že zpátky se to sjede na lyžích až k chatě. Po půl hodině cesty v hlubokém sněhu jsme proklínali i ptáky, kteří nám zpívali nad hlavami. S jazykem na vestě jsme se doplazili na silnici a pan ředitel nám radostně oznámil, že už je to asi jenom  kilometr. Kdybych se ještě mohl hýbat, asi bych ho umlátil hůlkou. :-)

Po hodinovém strastiplném pochodu, zbroceni potem a krví, jsme dorazili až na úpatí sjezdovek. Okamžitě jsme jednomyslně odhlasovali, že dopolední lyžování protáhneme až do dvou, oběd dáme na třetí a odpoledne se sem skutečně škrábat už nebudeme.

Lyžovačka byla ale super. Sněhové podmínky ideální. Svahy krásně upravené, nikde nic zmrzlého, fronty minimální. Cena za permici 910,-Kč za 5 dní – prostě za lidušku :-).

Lyžovali jsme ve třech družstvech. Pan ředitel si vzal snowboarďáky začátečníky a paní Beranová s panem Hájkem si vzali pokročilé snowboarďáky a lyžaře. Po pár úvodních jízdách jsme mohli jezdit samostatně (no minimálně ve dvojicích – kvůli případným úrazům) a každou hodinu a půl jsme měli sraz na přepočítání. Kdo chtěl na svém bezvadném stylu pilovat drobné chybičky, tomu se páni učitelé věnovali individuálně. Ostatní jezdili většinou v partičkách :-).

Snowboarďáci objevili u Kravína (to byla hospoda s poetickým názvem, proto to velké „K“) nádherný skokánek. Ze začátku byly jejich skoky trochu opatrné, ale další dny se tomu místu začaly vyhýbat i ptáci, neb na obloze bylo „trošku husto“:-).

Cesta zpět byla v pohodě. Skutečně se dalo sjet až k chatě, snowboarďáci měli sice občas trošku problémy, ale rozhodně stokrát lepší než nahoru. Oběd i večeře byli parádní. A dokonce v chatě bylo teplo! (první den byla neskutečná kláda – panu domácímu den před naším příjezdem vyhasl kotel, takže místo v půvabných nočních košilkách se spalo v teplákách a mikinách :-)).

Večer pan ředitel volal panu Kulhánkovi – jak to jak myslel s tím, že na sjezdovku je to kousek?!? K naší (snad až nepatřičné) radosti jsme se dozvěděli, že ten první den byl omyl, a že cesta na sjezdovku je daleko lepší po silnici (tou „naší“ se jezdí pouze zpět). Další dny jsme již cestu zvládali za 10 minut v naprosté pohodě. – Tím odpadl poslední strašák lyžáku a už jsme si to jenom užívali.

Co pochválit?:
- Stolní fotbálek především zápasy nejmenovaných favoritů o zajímavé ceny;-)
- Jízda ve snowtubingu a Anežčin zlomený nehet,
- Karetní hra Bang a hry Osadníci a Carcasone,
- Jednoznačně kuchyně
- Samozřejmě nás všechny. Učitelé příliš „neprudili“, my jsme byli „hodní“ a neprudili učitele, něco jsme se naučili a hlavně jsme si to supr užili.

A jelikož troška kritiky by měla také být, tak chtělo by to vylepšit sprchy – ty byly fakt brutální.

Už se těším na výlet na konci školního roku.

Originální fotky a videa jsou na školním serveru na disku public P:/Lyžák_2010. Další fotky najdete na http://ivucka.rajce.idnes.cz/Lyzak 10 jméno a heslo vám řekne paní učitelka Beranová.